Natálčina škola
Konec ledna byl plný různých akcí v Natálčině škole.
Nejdřív jsem tam měla prezentaci o naší zemi, což se docela povedlo a kupodivu se za mě Natálie nestyděla (nicméně odmítá se mnou před dětmi mluvit česky a chce mluvit jen anglicky, aby nevyčuhovala - což je dost komické, protože stejně to hned každý pozná, že není odsud, no ale budiž).
Pak měl koncert Natálčin sbor Da Capo Choir. Ten vždycky svolají na 8 týdnů, přihlásit se může každý, v pátek ráno mají zkoušku, nacvičí asi 8 písniček a pak je koncert. Luděk tu zrovna nebyl, tak jsem mu to nahrála, tak kdyby to někdo chtěl vidět, zde je link na prvních deset minut představení. Není to nic světoborného, tím, že tam chodí opravdu každý, kdo chce, tak je tam spousta dětí, které zpívat moc neumí, ale zato je to baví. Což z toho bylo cítit. I repertoár je na české poměr dost popový, ale dle Natáliiných reakcí to ty děti fakt baví. Všechny ty písně jsou navíc takové optimistické, dodávající chuť do života, což je asi taky dobře. Zrovna dneska bych nějakou takovou optimistickou potřebovala, už mě ta zima začíná deptat (už déle než měsíc je přes den kolem -20 stupňů).
http://www.youtube.com/watch?
Zaujalo mě taky, jak to mají ve škole vyřešené s prostorem pro takové akce. A je to dost inspirující i pro české poměry. Takže - nejdůležitější místností školy je školní tělocvična, což je takový multifunkční prostor. Přes den je tam tělocvik, ale v době oběda se promění v jídelnu. Na jedné straně jsou nastohované stoly s židličkami (stůl je spojený se sedátky, asi pěti na každé straně, takže se to opravdu rychle roznáší po místnosti), které nějací dospěláci (údržbář a ještě někdo) na oběd vždy sundají a pak zase nastohují zpátky. Pak je tam na straně taková místnost, kam přivezou jídlo, které pak kuchařky přes pult vydávají. Nevaří se tam, jen ohřívá. U další strany je takový hlubší výklenek, který je normálně zatažený oponou, a ve kterém je schované pódium (a taky lavičky na tělocvik, ale i na ta vystoupení, či na sezení). Zdá se mi to jako dobrý nápad, protože to ušetří spoustu místa a ten prostor je vlastně pořád využívaný, ne jen v době obědů.
V pátek měly ve škole den "Dress to Impress", kdy děti vyrazily v různých legračních oblečcích a večer byl taneční večírek Dance through the decades, hlavně teda pro děti, ale pár dospělých taky tančilo. Byl tam DJ a děti od 7mi do 9ti večer tančily jak šílené a dělaly různé soutěže (kdo dýl udrží točit obručí na těle, podlízaly tyč apod.). Naše party animal bylo nadšené. Vykřikovala, že si připadala, jako by jí bylo 16 (to je myslím ten nejstarší věk, který jí připadá zajímavý, pak už začíná jen nuda a šeď).
Tak tady je pár fotek. To skákající stvoření zády ke mně, s rukama nahoře, tak to je Natálie.
No a tady je pár fotek z Natálčiny školy.
Jak už jsem psala, je to vlastně takový open space. Uprostřed je knihovna, velmi minimalistické šatny (vlastně jen věšáčky na bundy, protože děti se nepřezouvají) a takové nějaké multi prostory. Po obvodu jsou pak třídy, oddělené jen přepážkami, bez čelní stěny. Dveře má vlastně jenom třída, kam chodí na hudebku - kvůli rámusu. Dokola je tam asi 10-12 tříd a ač to zní neuvěřitelně, je tam opravdu ticho. Učitelé mluví tiše a klidně, když někdo zlobí, tak ho v klidu umravní. Já nechápu, jak to dělají, ale kdykoliv jsem tam byla, tak tam opravdu byl klid a všichni se učili.
Tohle je Natálky třída. Okno je pouze u místa pana učitele a stejně je prý furt zatažené, aby je nevyrušovala příroda venku. Trošku maso, že jo. Asi už je zvykají na život v kubikulech bez světla.
Tohle je předěl mezi třídami. Vpravo Natálky třída, vlevo třída další. Jak vidíte, žádné dveře, nic, jenom příčka.
Tohle je chodba, z které se do jednotlivých tříd vchází. Vlevo jsou třídy, vpravo je společný prostor s knihovnou a počítači (ten tady není vidět).
No a tady je pohled na Natálčino patro z výšky. Uprostřed knihovna a vzadu třídy.
