Sice tu nemají hory, ale zima je tu taková, jakou jsem u nás ještě nezažila (ani na horách). I Ema Kándlová by zde začala nosit teplé spodky a čepici! A sněhuláci se stěhují do tepla!
O začátku ledna dětem už pětkrát zrušili školu (nám na univerzitě dvakrát) kvůli velkým mrazům. To se tu prý neděje moc často, většinou se škola ruší kvůli sněhové bouři, protože nejezdí autobusy, ale tentokrát to bylo kvůli velkým mrazům. Přes den byly teploty -25 až -28 stupňů Celsia, v noci pod -30, a pocitová teplota prý -40. Při takových teplotách prý už po deseti minutách vznikají omrzliny.
No, vyrazily jsme s Natálkou ven, abysme si to zažily na vlastní kůži a taky jsme zkoušeli různé experimenty, které nám doporučil Vít - třeba udělat bublinu z bublifuku a ona hned zmrzne a je z ní pevná, křehká koule. Ale jinak takový mráz moc příjemný není. Člověku zamrzá nos zevnitř, oči mu slzí, kůže bolí. Nic moc.
Poté, co odešly ty největší mrazy, tak začalo sněžit, což je snad ještě horší, protože s úklidem silnic si tu moc hlavu nelámou. Čekají až se všechno vysněží, pak ještě chvilku, jestli náhodou nezačne znovu sněžit a pak až to trošku shrabou. Takže má ranní cesta na vlak mi místo 20ti minut trvala 40 minut a byla to hrůza hrůz.
A protože sněžilo celé dopoledne, tak když jsem pozdě odpoledne přijela ze školy, tak mě čekalo další překvapení. Naší ulicí projel sněžný pluh a nahrnul ten sníh před příjezd ke garáži, takže tam byl asi půlmetrový val sněhu, přes který nešlo přejet. Nechat auto na ulici taky není možné, protože ten pluh nejspíš pojede někdy zase, tak nezbylo než jít pro lopatu a začít házet. To je takový místní oblíbený sport. Bohužel, když jsou hromady odhrabaného sněhu po stranách už dost vysoké, tak je to dost dřina, házet ten nový sníh do takové výšky. Takže jsme házela asi 3 hodiny a pak jsem už nemohla a navíc měla Natálka koncert.
Legrační byla naše sousedka, teda jejich dcera, která je teď taky na univerzitě. Přijela domů (někdo to u nich už dopoledne musel částečně odhrabat, protože tam měli sněhu dost málo), vyskočila z auta a s obrovským entuziasmem v hlase vykřikla: "Oh, I should do some shoveling!" Můj entuziasmus tou dobou už dávno vyprchal...
Tak lopatu a vzhůru do boje!
A aby toho nebylo málo, pošťák měl pocit, že máme málo uklizeno u schránek, tak nám hodil notičku do schránky, ať ten sníh pěkně podle jeho pokynů odklidíme, aby mohl do schránek pěkně ze svého pošťáckého miniautíčka. Tady zkrátka myslí na všechno.
Natálka v těch hromadách kutá díry (šikmo směrem dolů), takže jí koukají jen nohy a já trnu hrůzou, aby jí ten sníh nezavalil a já pak netahala za nožičky venk udušenou holku.
A podle předpovědi má mrznout a sněžit dál. Nejvíc tu prý tradičně sněží v březnu. To je bordel, co. To už má být přeci JARO! Ale tady jaro skoro není, počasí jde ze zimy rovnou do léta.