Tak přátelé, už je to tady. To, čemu jsem se tak chtěla vyhnout, se stává skutečností. Dnešním dnem je ze mě basketbalový co-coach družstva devíti holčiček. POMOC!!!
Já měkota, měla jsem vydržet a dělat mrtvého. Dnes jsem byla nucena absolvovat tzv. coaching clinic spolu s ostatními trenéry. Nejen, že jsem tam byla jediná holka, ale zjevně jsem byla i jediná, kdo basketbal neumí, nezná pravidla a je s míčem úplně levá.
Mohlo to být ale ještě horší, když jsem viděla ty ostatní moudré a nabušené tatínky kolem. Ti by mě asi zadupali do země rovnou. Můj parťák Tim vypadá docela prima a hodný - jen má málo času, takže často na ně budu sama. Přiznala jsem se mu rovnou, že tu hru neumím a jsem navíc levá, ale asi si ještě nedokáže představit, jak moc levá...
Další štěstí bylo, že jsem tam přišla v mých zimních botách (tenisky jsem měla v batohu, ale nevytáhla jsem je - ostatní přišli rovnou v teniskách, asi mají auto v garáži a nemuseli jít sněhem). Tím pádem jsem se nemohla aktivně účastnit demonstrací jednotlivých cvičení. To by totiž kluci dost koukali.
Dostali jsme asi 20 papírů od chlapíka, který trénuje univerzitní tým v Saint Paul, ukazoval nám přes hodinu různá cvičení. No, já sice rozumím těm slovům na těch papírech, ale vůbec nemám šajn, co tím chtěl básník říct (a neměla bych ho asi ani v češtině). Co je to "play high side shoulder"? To zní dost nebezpečně, skoro jako návod, jak si vykloubit rameno. Nebo " rolling and flashing after screening" - mám se před někoho postavit a pak odvalit pryč celá zářící? Co já tam budu dělat, když nevím, jak se blokuje a ty ostatní věci... Já jsem taková chudinka. Hned zítra zavolám svojí mamince a postěžuju si jí. A navíc tenhle víkend strávím na youtube a budu se učit pravidla basketbalu. POMOC!!!
Tímto děkuji mému manželovi a jeho bratrovi, že přihlásili Natálku na basketbal, a pište si, že pomsta bude sladká. Moje chvíle přijde!!!