Florida

Vánoce byly letos dost netradiční. Dárečky a slavnostní večeři jsme podnikly u Víta s Káťou už 22.prosince a 23.prosince jsme sedly do letadla a přeletěly do Orlanda, kde jsem na letišti vyzvedla auto a odjely jsme do hotelu čekat na Luďka, který přiletěl z Evropy. Všechno to klaplo a v noci jsme se tam všichni potkali.

Luděk trošku koukal, jaká na něj čekala krasavice (Vítův dárek Natálce - dlouhá bloňďatá paruka - je skutečně hitem těchto vánoc :-)).

Tak tohle byl náš předčasný Štědrý večer s Vítem, Káťou, holkama, Andrém a kočkama. Bylo to moc příjemné slavit ve víc lidech než jen ve třech jako doma. Děkujeme Ježíšku!

Bratři v paruce. Tahle paruka zkrátka sluší všem. Nevím, jestli bych neměla nějakou přivést třeba Járovi .

24.12. úterý - Caladesi, Clearwaters, St.Petersburg - Pass A Grill, Sarasota

Ráno jsme společně vyrazili na západ na pobřeží Mexického zálivu na ostrov Caladesi, kde je státní park. Nutno říct, že cestování s Google maps a různými chytrými aplikacemi v telefonu je opravdu snadné, člověk už si ani nedokáže představit, že by měl papírovou mapu. Paní Jarka z mého telefonu nás neomylně vedla a dovedla až na kraj tohoto parku po mostě z města Clearwater (nedaleko St. Petersburgu, kde žil Matuška). Bohužel si nějak nevšimla, že vstup do parku je z druhé strany a musí se tam trajektem. Já jakožto hlavní navigátor (hned po paní Jarce z Google maps) jsem si toho taky nevšimla, no to si pište, že jsem si pak vyslechla pořádnou vlnu kritiky. Pokusili jsme se o průnik do parku z té strany, kde jsme byli (vracet se na pevninu a jet k trajektu byl výlet na dlouho), ale skrze soukromé rezidence a mangrovníkové bažiny to jde dost špatně. Zkrátka jsme prd průzkumníci.

Tak jsme nakonec pochodovali po pláži ostrova z Clearwaters a bylo to taky pěkné. Viděli jsme orlovce říčního (osprey) jak ulovil v moři opravdu velkou rybu a pak si ji v pařátech odnesl na molo, kde jí snědl. Letět s tou rybou bylo evidentně náročné. Foto přikládám (kromě toho, že jsme prd průzkumníci, jsem i velmi špatný fotograf).

Tady je orlovec i se svou ulovenou rybou. A Natálie na pláži v Clearwaters.

Další hezká věc bylo neuvěřitelné množství mušlí, které tam na pláži bylo. Skoro nebyl vidět písek, jakoby tam byly jen rozbité mušle. Trošku nás mrzelo, že jsme nakonec do Caladesi State Park nedošli, ale co...

Nedali jsme se odradit a vyrazili na oběd na Pass A Grille Beach - na jižní cíp ostrova u St.Petersburgu. Bylo to tam moc hezké, i když to rozhodně žádná divočina nebyla. Hezké dřevěné domy, pěkné moře, spousta mušlí a dobrý oběd... a teplíčko! (V Minnesotě je už měsíc pod -15 stupňů Celsia). Úplně chápu ty důchodce, proč se sem na zimu přesouvají. Bylo to opojné nechat se ovívat teplým vzduchem, úplně jsem cítila, jak to dělá mémo starému tělu dobře :-).

Řada ostrovů zde je s pevninou spojená mosty (někde vybírají mýto, někde jsou státní), ale vesměs to jsou pozoruhodné stavby a je zajímavé jet z ostrova na ostrov, koukat na další malé ostrůvky kolem. Mosty zpravidla staví do oblouku, aby pod nimy mohly proplouvat lodě (i ty větší), občas - u menších ostrovů mají mosty zvedací (kvůli lodím). Takže na mostě nejdřve jedete do kopce a pak zas z kopce, což pro nás bylo nové.

A tohle je vánoční atmosféra na Pass A Grill Beach.

Jeli jsme přes Tampa Bay, Brandenton a Sarasotu - tam jsme vskutku užasli nad neuvěřitelnou sochou v centru u silnice - jak jsem si pak dohledala, jde o sochu z r.2005, z plastu, umělce Sewarda Johnsona nazvanou WWII - Kissing Sailor - Líbající námořník z 2.sv.války - bacha, je 25 stop vysoká, což je 7.6 metru a je skutečně velmi barevná. Umělec se zjevně inspiroval touhle černobílou fotkou, takže pak musel řešit různé dohady ohledně autorských práv.  No, dost nás ta socha pobavila, ale zjevně je to jeden ze směrů moderního umění, tyhle barevné plastové sochy... (je u křižovatky u moře a už jim jí prý jednou porazilo auto, asi z ní řidič nemohl spustit oči ).

 Tak tohle je ta zmiňovaná socha v Sarasotě. Bacha, má skoro 8 metrů...

Ubytovali jsme se v Punta Gorda na další tři noci a další dny pak prozkoumávali okolí. Štědrý večer jsme oslavili v hospodě Whiskey Creek (no, byl dost problém najít něco otevřeného), předali si dárečky (Natálka moc děkuje za knížky) a šli spát. Trošku jsme ty vánoce ošidili. Cukroví jsem Luďkovi dovezla v krabičce z Minnesoty, ale trošku v tom teple trpělo.

25.12. středa - Stump Pass, Gasparilla

Vyrazili jsme do parku Stump Pass Beach, což jsou opět ostrovy v Mexickém zálivu. Nebyly na nich žádné velké paneláky s hotely, či apartmány, jen opravdu hezké domy, nádherné stromy a úžasné pláže plné mušlí. Ani při našich cestách Karibikem jsem nikdy tolik mušlí neviděla. Počasí nebylo úplně nejlepší, ale nás neodradilo a koupali jsme se. Moře je tam fakt krásné.

Oproti Kalifornii je Florida zelenější (je tu spousta řek a pramenů), moře je tu - zejména na straně do Mexického zálivu mírné, teplé, s nekonečnými bílými plážemi (v Kalifornii je pobřeží víc dramatické, skály apod., větší vlny, studenějsí moře a hodně suché vnitrozemí - teda kromě hor, u LA Big Bear a u San Francisca Lake Tahoe). Nepamatuji si, že bysme se v zimě v Kalifornii koupali. Na druhou stranu, díky bažinám jsou na Floridě mraky malých mrch kousavých - ty, které jsme potkali my, byly miniaturních rozměrů - komár je vůči nim obr, jako tečka udělaná mikrotužkou- a bylo jich tolik, že se jim fakt nedalo bránit. Pravda, žraly jen v podvečer, ale zato i u moře. Většina domů má proto terasy chráněné obřími konstrukcemi s moskytiérami, protože jinak by je ty potvory ukousaly. Teď naštěstí nebyla jejich sezóna, ale i tak nám daly co proto.

Pak jsme ještě popojeli na ostrov Gasparilla a tam až na jižní cíp se starým majákem. Opět další krásný ostrov a krásné pláže plné mušlí. Tady jsme se jen čochtali u břehu neboť tam byl dost silný proud. Viděli jsme tam ale hodně delfínů, plavali sem a tam a dost si to užívali.

Cestou jsme opět viděli orlovce říčního. Dost často tu ptákům staví sloupy s lehátkem, na kterém si pak pták postaví hnízdo (to jsme viděli i tady v Minnesotě, ale tady ptáci preferovali stromy - tomuhle se to bydlo bidlo zalíbilo).

To je mušlí, co! Místy ani nebyl vidět písek, co jich tam bylo.

Můj sběračský pud nezklamal (mohla bych tam strávit dny hledáním mušlí) a chudáček Luďánek si pak neměl kam lehnout (a ještě jich část vezl v batohu).

Starý maják a staré a mladé tělo na pláži.

Tak tohle nejsou žraloci, ale delfíni. Bohužel můj fotoaparát je příliš pomalý (a nebo spíš já jsem pomalá), takže jsem je nezachytila nikdy nad vodou. A že se předváděli hodně dlouho.

No a tohle je romantický západ slunce. Já chci zpátky (když tohle píšu, tak tu v Minnesotě máme tradičních -20 stupňů Celsia přes den, a prý brzo bude i -30).

26.12. čtvrtek - Manatee Park, Sanibel a Captiva

Naším dnešním cílem byl Manatee Park nedaleko Caloosahatchee River a pak ostrovy Sanibel a Captiva. Manatees jsou česky ochechule, mořské krávy nebo taky kapustňáci, a kdo znáte Luďka, tak víte, že má tahle zvířata ve velké oblibě, protože kapustňačka přezdívá i mně. Ochechule jsou už hodně vzácné, je jich na světě jen pár tisíc, z toho asi 3.5 tisíce na Floridě. Jsou to obrovská zvířata, savci, schopná žít ve slané i sladké vodě. Jsou to býložravci a spotřebují obrovské množství různých řas a mořských trav denně. Nejaktivnější jsou ráno a večer, kdy se krmí - to se musí nadechovat každé cca 4 minuty. Když odpočívají, tak se nadechují tak po 10ti až 15ti minutách.

Dřív je lidé lovili pro maso, tuk a kůži, až je skoro vyhubili. Jsou to takové obrovské pomalé mírumilovné dobračky, nekoušou, nic nedělají, tak byly snadným úlovkem. Teď jsou chráněné a začíná jich přibývat, ale rozhodně nemají vyhráno, protože jich spoustu zraní a zabijí motorové lodě.

Co je ale obzvlášť zajímavé, je, že mají hodně špatnou termoregulaci a nepřežijí delší dobu ve vodě studenější než 19 stupňů Celsia. Na zimu se proto houfně stahují z moře do řek a plují až k místům, kde vyvěrají teplé prameny.  Tam se pak rozmnožují a když se na jaře moře oteplí, tak zase vyrazí tam.

Jak jsme zjistili, Manatee Park, kam jsme se vydali, je poblíž elektrárny, která tam vypouští teplou vodu. Ochechulačky na to přišly a sjíždí se do ramene k elektrárně ve velkém. Kromě nich tam měli být i aligátoři, ale až na jednoho ze sádry jsme žádného neviděli.

Pak jsme jeli na ostrov Sanibel a Captiva. Tam je několik parků, vyhlášené pláže plné mušlí a docela dost turistů (ve srovnání se středou). Tak jsme si opět trošku zalenošili u moře v jednom z parků a se západem slunce nás kousavé mušky vyhnaly pryč. Chtěli jsme si dát véču v jedné plážové restauraci na Captivě, ale bylo tam hrozně plno, tak jsme se šli projít po pláži a opět jsme viděli delfíny, jak si někam pluli.

I ostrovy jsou hrozně členiné, plné různých zátok. Tak třeba tady jsme museli jít přes zátoku (odkud pak s večerem vylétly mraky krvelačných hmyzáků) a pás zeleně až jsme došli na tuhle krásnou pláž. 

 Kromě hraní jsme ale taky dřeli prvouku (tu normálně vůbec nestíháme) a už všichni umíme 14 krajů České republiky, krajská města, největší pohoří a hory.

To je ale vánoční atmosféra, co. A do toho tam ještě kolem jel delfín.

27.12. pátek - směrem na Key West přes Everglades a jiné parky (Seminole Park, Big Cypress Park)

Vstali jsme  brzo, protože nás čekal náročný den. Nejdřív jsme jeli na jih po silnici č.90 do Seminole State Parku, kde jsme si udělali procházku bažinou (po dřevěné stezce). Viděli jsme orla bělohlavého, ptáka klofáka, který chytá ryby tak, že se prudce zanoří a nabodne rybu na zobák jako na šíp, pak se vynoří, někde si sedne, pohodí hlavou a rybu vyhodí frajersky do vzduchu a ta mu pak spadne hlavou napřed do otevřeného zobáku a sjede do krku. Viděli jsme ho lovit a je to fakt umělec. Jiní, bílí, ptáci zase chodí vodou nebo nehybně stojí a pak klof, chytnou rybu. Těch ptáků tam byla spousta a taky spousta bromélií, mangrovníků, palem, cypřišů (bohužel teď měly většinou jehličí spadané, jsou totiž opadavé, což jsem předtím nevěděla) a jiné havěti. Viděli jsme maskovaného malého aligátora.

No, a když jsme se vrátili k autu, tak kousek od něj ležel obrovský aligátor. Přímo mezi naším autem a piknikovým stolem. Luděk a Natálka si mysleli, že je umělý, a Natálie si na něj chtěla sednout, stejně jako na toho den předtím v kapustňáckém parku u elektrárny. Naštěstí jsem ji zarazila, protože jsem měla pocit, že předtím tam ten aligátor fakt nebyl. Tak jsme se chvilku dohadovali, já jsem opět  byla za kazisvěta poseroutku, pak na něj Luděk hodil pár malých klacíků a po chvíli se aligátor prozradil - mrknul okem, takže pochopili, že tenhle fakt umělý není. Měla jsem je nechat, ať si na něj sednou, hrdinové. Ale na Natálii by si stejně moc nepochutnal.

A pak začala aligátoří oblast. Zastavili jsme se ještě na několika místech v Big Cypress parku a podnikli pár malých výletů. Aligátoři se váleli všude, dokonce i podél silnice. A někteří byli fakt obří.

Bromélie a želva. Bylo jich tam plno. Cypřiše měly zrovna opadané jehličí. Jsou to vzorné stromy a drží zimu i tady. I když ne všechny, pár jich jehličí mělo - asi nějací rebelové.

A pak už byli aligátoři všude. Bylo jich tolik, že jsem je už ani nefotila. Váleli se podél silnice, všude...

Dojeli jsme až do Everglades, asi nejznámějšího parku na Floridě, ale popravdě - ten cypřišový park byl lepší. Míň lidí, víc různorodé vegetace. V Everglades všichni jezdí na projížďku na vznášedlech (asi je znáte z filmů). Vznášedlo je ale obrovsky hlučné, pasažéři vyfasují špunty do uší, takže moc zvířat z něj člověk neuvidí. Jede se většinou kanály mezi trávami, dělají se zatáčky - no, když jsme viděli ty davy a slyšeli ten rámus, tak jsme si tenhle zážitek odpustili.

Čekala nás totiž ještě dlouhá cesta - z pevniny až na Key West. Cesta samotná je dost zážitek. Jede se zhruba 3 hodiny přes malé a větší ostrůvky (Keys - název nijak nesouvisí s klíči, ale se španělským slovem Cayo - ostrůvek, útes, Angličané ten španělský název vyslovovali po svém - Florida byla nejprve španělská - a vznikly z toho Keys). Jede se po většinou 1proudé silnici, po dlouhých mostech - ten nejdelší má 7 mil, kolem úžasně modré moře, mangrovníkové ostrůvky, nádhera. Jen kdyby to nebylo tak dlouhé.

A tohle je už cesta na Key West. Z jednoho mostu fotím ten starý most.

Na posledním ostrově - Key West - je stejnojmenné město, kde jsme bydleli. Dokonce jsme stihli i tamní západ slunce, který je vyhlášený. Město je to nádherné, teda jeho historická část plná dřevěných viktoriánských domů. Nejlepší je odbočit z hlavní turistické ulice (kde je i dům, kde pobýval Hemingway - napsal tu většinu svých děl) a procházet se tichými a nádhernými uličkami kolem. Fakt krásné koloniální domy, nádherné stromy (teď trošku zohyzděné vánoční výzdobou), klid, barevní kohouti, kteří se tam všude producírují. Ten, kdo byl na Kubě, tak si tu na ní musí vzpomenout. Kohouty sem přivezli v 19.století kubánští imigranti a podnikali tu s nima své oblíbené kohoutí zápasy, kromě nich tu jsou všude i kubánské doutníky. Kuba se prý dá z břehu občas i zahlédnout, není to tam daleko, takže spousta Kubánců se sem snaží ze země svobody doplout. Ne všem se to povede.

Kohoutí zápasy se tu legálně provozovaly až do 70.let 20.století. Teď už legální nejsou, ale kohouti zůstali. Samozřejmě všemocné americké úřady pečující o blaho, dobrý spánek a hygienu svých občanů už začaly proti kohoutům boj, ale zdá se, že zatím se jim nedaří zvítězit. Naopak, když se objevily snahy americké administrativity kohouty v tomhle městě zakázat, tak se lidi začali bouřit a počet kohoutů ještě narostl :-).

V minulosti byl Key West hodně bohatým městem. Až do r.1849 žili hlavně ze ztroskotaných lodí (občas tomu ztroskotání dost napomáhali falešnými majáky, však taky první bílí osídlenci byli piráti), ze kterých "zachraňovali" náklad či lidi a dařilo se jim fakt dobře. Pak jim tam vláda postavila majáky a bylo po hehe. ALe dál se tu vyráběly doutníky, lovily ryby, sbíraly mořské houby a pěstovaly ananasy. Ve 30.letech minulého století ale většina těhle aktivit přesídlila jinam a přišlo období úpadku než byly ostrovy objeveny pro turismus. Bylo ale potřeba postavit na ně mosty - ten první byl železniční a byla to fakt megastavba. Bohužel jim ho dost zničil hurikán v r.1935. Teď je tu možné zbytky toho železničního mostu (posléze byl opraven a předělán na silniční) vidět, ale nejsou peníze na jeho opravu, tak holt mosty musí počkat než bude lépe. Teď jsou části tohoto mostu/ů určeny pro pěší a cyklisty, lidi z nich loví ryby a prochází se tam, ty nepřístupné části jsou zase útočištěm pelikánů a jiných ptáků.

Další zajímavá kapitola z nedávné historie Key Westu je vznik tzv. Conch Republic. V r.1982, údajně aby zabránili pohybu drog, ve skutečnosti spíš aby chytali ubohé ilegální imigranty, se americká vláda rozhodla na zdejší jedinou silnici na pevninu nainstalovat kontrolní hraniční stanoviště a každý, kdo chtěl na pevninu (tj. z USA do USA) se musel prokázat platným dokladem. To místňáky oprávněně naštvalo a řekli si, že když jim sem vláda dává hraniční kontroly, tak oni mají právo ze sebe udělat nezávislou republiku a v r.1982 vyhlásili tzv. Conch Republic (conch = lastura), vyrobili si své vlastní pasy, vlajku atd. Jejich protest byl účinný, takže za pár měsíců tahle státní buzerace skončila.

Zkrátka Key West se nám líbil, škoda jen, že je to teď takové super turistické místo. Ale tamní architektura fakt stojí za vidění.

A místní seafood taky ujde :-). Podivila jsem se, že se tu hodně podávají krabí klepeta bez kraba, nebo krabí nožičky bez kraba, ale už vím proč. Normálně ta klepeta prý těm krabům dorůstají - stejně jako nožičky nebo i oko, tak cca za týden dorostou (a jestli o tom něco víte, třeba, že to není pravda, tak to sem napište, protože možná mě jen vodili za nos). Takže "ekologický" rybář chytne kraba, utrhne mu klepýtka či nožičky (ne ale všechny najednou) a hodí ho zpět do moře. Turista se "nažere", ale co ten krab bez klepýtek - "nažere" se taky? Tak si říkám, že to možná je jen habaďůra a zbytky těch krabů jdou do salámu... nevím (a chtěla bych vědět, jak se těm krabům bez klepýtek či nožiček žije).

  Západ slunce na Key Westu.

28.12. sobota - Bahía Honda (Keys), Miami Beach

Rozhodli jsme se strávit část dne v parku Bahía Honda na Keys a byla to dobrá volba. Ne, že by tam nebyli lidi - byli, ale šlo to. Moře bylo krásné, foukalo, bylo tam pár kitařů (takoví ti surfaři s drakem) a jeden windsurfista, dělali různé skoky, bylo na co koukat.

Pak jsme vyrazili směr Miami, zakotvili v hotelu a vyrazili na prohlídku slavné miamské art deco čtvrti  na Miami Beach. Miami je velkoměsto a my věděli, že nemáme čas na to, ho prozkoumat víc, tak jsme si vybrali jen tuhle čtvrť (kromě ní tu je ale i čtvrť kubánská a spousta jiných věcí). Natálie tradičně prudila, ale i tak to bylo dost dobré. Ve 20.letech 20.století "roaring twenties" tu vznikla celá čtvrtť plná staveb v art deco stylu (hotely, domy) a naštěstí zůstala zachována do dneška. Ty domy jsou fakt krásné. Většinou bílé fasády s decetními ozdobnými prvky v pastelových barvách, fakt nádhera vidět tolik domů pohromadě. Před nimi park a pláž. Vzala jsem si na to velkoměsto své slušné dlouhé šaty. Bohužel jsem si hned  v první hodině sedla na lavičku do rozpatlaného kečupu a bylo po parádě. Ale jinak to bylo nádherné. Je lepší sem jít ve dne, protože za tmy ty domy tak nevyniknou - všude pak svítí světla, řve hudba, lákají lidi do restaurací, takže doporučuji přijít odpoledne a zůstat do večera... a koukat, kam si sedáte.

Miami Beach a art deco čtvrť.

 29.12. neděle - Meritt Island, Daytona Beach

Brzo ráno vyrážíme na sever. Naším cílem je mys Canaveral.  Bohužel nemáme čas na návštěvu Kenedyho centra, odkud startovaly raketoplány - to je tak na celý den a my, introverti, máme radši bažiny, takže opět míříme do přírody. Na mysu Canaveral a blízkém ostrově Merrit Island je totiž park s nejdelší divokou pláží na celé Floridě se spoustou zvířat a tak. Kromě aligátorů tu jsou i mravenečníci, rysi a pumy (stejně jako v jiných parcích) a spousty ptáků - mají tu totiž zimoviště. Park má dvě části - na jednu je přístup od mysu Canaveral, tam je kromě pláže i velká divočina s bažinami, mangrovníky (pravda, trošku tam regulují hladinu vody - prý pro ochranu přírody a proti komárům) a asi 17ti mílový drive, kde se jede autem přírodou a jsou tam různá zastaveníčka a procházky; na druhou část je přístup ze severu - tam jsme jeli taky a koupali se v oceánu, kde byly obrovské vlny. No, nakonec začal liják a začaly útočit kousavé mrchy, bylo už po 16té hodině, tak jsme se uchýlili do návštěvnického centra a zkoukli film o tomhle parku, který byl zajímavý, umyli si nohy od písku v kalužích a jeli na sever do Daytona Beach, kde jsme tu noc spali.

Daytona Beach, ale i ta část před rezervací na Merritt Islandu, jsou extrémně turistické. Paneláky s hotely a apartmány podél celé pláže, no - nás to nenadchlo. Moře hezké, ale jinak nic moc.

Tenhle malý ptáček byl hrozně legrační. Vždycky když vlna odešla, tak běžel směrem do moře a zobal jako o život. Když se blížila nová vlna, tak hrozně rychle cupital zpátky a vždycky přesně věděl, kam až ta vlna dojede, takže mu nenamočila nožičky. Jak to dělal, to nevím. Ale byl to frajer.

 Všechny tyhle fotky nahoře jsou z rezervace na Meritt Island. Fakt to tam bylo pěkné.

No a takhle vypadá Daytona Beach a medůza na ní.

30.12. pondělí - Blue Springs, Orlando

Hlavním cílem naší cesty byl Blue Springs Park ve vnitrozemí a musím říct, že to nakonec byl jeden ze zlatých hřebů. Blue Springs jsou prameny teplé, trošku sirné, vody - ale extrémně silné prameny. Vody tam vyvěrá tolik, že tam prostě začíná slušná malá řeka z ničeho. A ta voda je křišťálově čistá. Místo mají v oblibě na zimu kapustňáci, tak se tam teď nedalo koupat, aby měli kapustňáci klid, ale z břehu se na ně dalo koukat a byly jich tam spousty i s mláďátky. O kus dál, kde se voda z pramene vlévá do řeky St. Johns River už se koupat smělo, ale byli tam aligátoři, nicméně se tam taky půjčovaly kánoe, tak jsme si ji půjčili, dostali jsme mapku - ta řeka má totiž spoustu slepých ramen, přítoků a kanálů, je to fakt bludiště, a vyrazili jsme. Schválně jsme jeli do tzv. Snake Creek, kde to bylo zarostlé a nikdo tam nebyl - jen my, aligátoři a ptáci a želvy. Fakt dobrodružství.

Ty bílé fleky na zádech ochechule jsou zranění od lodního šroubu.

A při návratu jsme se rozhodli zaplout ke kapustňákům na místo, kde ústila říčka z pramene do téhle velké řeky. A normálně, moje kamarádka kapustňačka nás přišla pozdravit a hrála si s naší lodí (asi si o ní drbala nos), podplouvala nás a pak připlula ještě jedna s mláďátkem a taky se kamarádila. Tak to byl fakt zážitek! Jsou to takoví obří truhlíci, od pohledu hodní, ale díky velikosti budí respekt. Kdyby chtěla, tak nás převrátí razdva. Ale fakt do nás jen ňufala a plavala kolem.

Večer jsme dojeli před Orlando, kde jsme přespali.

   Tak to je moje kamarádka!

A tady i s mláďátkem!

31.12. úterý - Wekiva Park a zpátky do Minnesoty

Dopoledne jsme strávili ve Wekiva parku, opět horký pramen, tentokrát ale mělčí, takže bez kapustňáků, koupačka a pádlovačka na kánoii až mě z toho rameno bolelo. Ale pěkné. Fakt doporučuji půjčit si kánoii na několik hodin a vyrazit, člověk má pocit objevitele a vidí spoustu zvířat a rostlin (a málo lidí).

      Nashledanou, krokodýle (teda aligátore)!

No a odpoledne na letiště, vrátit auto, obléct teplé oblečení a hurá zpět do Minneapolis do mrazu. Luděk nás v Minneapolis opustil a odletěl do Evropy, takže Silvestra strávil ve vzduchu (co se tam dělo radši ani nechci vědět - jak podotkla babička Maruš, lítat na Silvestra je pěkná blbost, protože ti piloti můžou být ožralí, že), my jsme byly s Vítem a Káťou, hráli jsme hry, koukali na film, jedli obří krabí nohy.