Kdyby nebylo divokého holčíčího dýchánku a skandálu s rozbalenými dárky, tak to mohl být super víkend.
Tady je fotka z dýchánků. Dle účesu Keiry vidíte, že to bylo pěkně divoké.
V pátek jsme vyrazily s Natálii do kostela v Cedar Grove, kde její učitelka na flétničku hrála v orchestru, její pes vystupoval spolu s jejím manželem ve scénkách a celkově to měla být velká vánoční podívaná.
Natálčina paní učitelka Leona je největší učitelka na světě (a to nepřeháním). Ve Schmitt Music, obchodu s nástroji, mají zvukově izolované kukaně, ve kterých probíhá výuka. Kukaně jsou velmi malé, tak metr na šířku a metr a půl na délku. Je tam piano, dvě židle a stojan. Ve chvíli, kdy je v kukani paní učitelka Leona, tak je tam fakt málo místa. Hubená Natálie, ta se tam vejde v pohodě. Já už hůř, ale bohužel tam musím (moje role hlídače je nezbytná a navíc musím občas překládat). Zkrátka hudba sbližuje i tady. Ale jinak je Leona moc fajn a jsme rády, že se Natálky ujala, protože sehnat učitele na flétničku pro pokročilého hráče byl nadlidský výkon.
Na tenhle koncert nám dala pozvánku i Káťa, tak jsme měly hned několik důvodů tam jít. No, byla to podívaná.
Obří kostel, který připomínal spíš divadlo. Obrovské obrazovky a kameramani, kteří zabírali učinkující. Při zpěvu koled na obrazovkách navíc běžela slova písní, což bylo příjemné. Orchestr a sbor byl super, výborně hráli a zpívali. Bohužel to ostatní divadlo už moc super nebylo. Křesťanský kostelní humor mi nějak nesedí. Tak třeba "veselé" scénky na téma "všichni jsme jen lidé, že" - o tom, jak se rodinka chystá udělat rodinné foto a vždycky to někdo nějak zkazí. Nebo jak pubertální děti mají radost z dárků. Vždy nejdříve předvedený ideální stav a pak jakoby realita. Legrace třeskutá. A nebo dvě třeskuté tety, které vůbec nechápu, proč tam byly - ty jakoby odpovídaly na lístečky s dotazy diváků. No, Leony pes zahrál toho psa moc dobře, to zase ano. A do toho proslovy dvou místních pastorů. Nejdřív to šlo, mluvili o vánocích a tak. Ale ke konci přitvrdili a začal tvrdý recruiting. Dokonce nutili lidi napsat na papírek vánoční slib a spolu s adresou ho odevzdat. No, naštěstí Natálie začala prudit, už bylo devět hodin, tak jsme se vypařily.
Evidentně se tu s tím duchovní moc nepářou. Jaképak chození kolem horké kaše. Trošku mi to připomínalo Jehovisty, to nadšení a snaha získat nové duše. Ale nebyli to Jehovisti, ten kostel je součástí církve, která se jmenuje Assemblies of God, je to jedna z největší pentekostálních (letničních) církví na světě. Údajně se snaží vrátit religiozitu do dob primitivního křesťanství, klade důraz na osobní studium Bible, emocionalitu náboženského projevu (to u nás vůbec neznáme) a jejich bohoslužby jsou méně formalizované než u jiných církví (to jsem si našla na internetu, protože mi to vrtalo hlavou, kam jsem to vlastně vlezla).
No zkrátka, samotář jsem a samotář zůstanu. Z té družnosti a lásky tam bych asi dostala osypky... Ale koncert byl fakt zajímavý, hotová šou.
V sobotu večer, po skandálu s dárky, jsme vyrazily spolu s Máňou do downtownu na tzv. Holidazzle - alegorický průvod, který se prý musí vidět. Máňa ho viděla dokonce podruhé. Poprvé s ostatními mezinárodními studenty v třeskutých mrazech, kdy hudebníci na dechové nástroje nemohli ani hrát, protože by jim trubky přimrzly k ústům (jistě si všichni vzpomínáte na Obecnou školu). Tentokrát nebylo -30, ale jen -16 stupňů. Alegorické vozy byly na téma různých slavných pohádek (Pinokio, Alenka v říši divů, Perníková chaloupka atd.). Podařilo se nám dostat se na jednu skywalk (krytý most přes ulici) a dívat se odtamtud pěkně z teplíčka. Pak jsme si daly pizzu a zase jely domů.
První fotka je alegorický vůz, zde jim říkají float. Druhá fotka je ze skywalk.
A tahle fotka je z ulice, mezi mrakodrapy, měsíc svítil a kdyby nad námi přeletěl batman, tak bych se vůbec nedivila.
A v neděli jsme šly na výlet do Lebanon Hills a to bylo fakt pěkné. Krásné sluníčko, bílý sníh, cesty oddělené pro běžkaře a pěší zvlášť. Viděly jsme i rybáře provádějící tzv. ice-fishing. Postaví si takový stan, bez podlážky, vyvrtají ve stanu díru do ledu, sednou si na židličky, nahodí udičky a čekají, co se chytí. No někteří tam údajně mají i kamna a alkohol. Hodně lidí tu rybaří a nebo loví zvěř (Livie přítel nám donesl srnčí svíčkovou z vlastnoručně skoleného srnce!).
Cestou jsme potkali pár lidí a všichni se nás ptali, jestli víme o zítřejší schůzce. Nevěděly jsme. No, zítra je schůzka, kde se má projednávat cyklostezka přes tenhle obrovský divoký park (je fakt obrovský, my dneska šly skoro 3 hodiny a obešly jen pidičást), která má být údajně betonová, což se lidem logicky nelíbí (ostatní stezky jsou tam normálně vydupané cestičky). Městu zbyly peníze v rozpočtu a betonářská lobby je silná i zde. Tak snad se jim podaří nějaký kompromis bez betonu. Takže vidíte, že i tady mají lidé podobné starosti jako u nás.
Tak tady je pár fotek z dnešních Lebanon Hills.
Dvě nádhery (ta menší opět nespokojená, neboť jí zebou nožičky - přes důkladné upozornění si opět nevzala teplé ponožky. No, tak snad jí to konečně dojde, že mám vždycky pravdu - teda skoro.)
A prázdné běžkařské tratě - tady by se Lubor vyřádil (v rámci výchovného procesu jsme dnes zakoupily ve sportovním sekáči Natálce běžky a bude pěkně každý víkend chodit se mnou, však ono jí to zlobení přejde)