Tak tohle bude výzva...POMOC!!!

Poté, co Luděk usoudil, že by pro Natálku bylo dobré zde ještě nějakou dobu zůstat (konečně víc mluví a čte už i knížky odpovídající jejímu věku - předtím jsme četly knížky pro předškoláky, teď už přečetla několik dílů Deníků malého poseroutky a knížky o zlobivé Bad Kitty), rozhodli se s Vítem, že by možná měla začít chodit na nějaký skupinový sport, kde by si s dětmi popovídala víc než na gymnastice.

V lednu začíná basketbal, tak Luděk nelenil a Natálku přihlásil. Jenže - aby tam dítě mohlo chodit, vyžaduje se i pomoc rodičů, jinak se ani není možné zaregistrovat. Formulář na internetu nabízel různé role - vedoucí coach, pomocný coach, organizátor, atd.

Já skupinové míčové hry nenávidím. Nikdy mi to nešlo, nebavilo mě to, neznám ani pořádně pravidla. No, nakonec jsem souhlasila, že můžu být pomocník při sobotních zápasech (že budu běhat pro míč, nosit vodu a tak).

To jsem se ale spletla. Dneska jsem obdržela už čtvrtý mail od vedoucího basketbalové sekce, že pro Natálčinu jednotku stále nemají trenéry (žádné). Nakonec jsem to, já měkota, nevydržela a napsala mu pravdu - že jsem úplně levá, neznám pravidla a dětem můžu akorát ukazovat, jak se míč nehází, ale že jestli nikoho nesežene, tak můžu být ten pomocný coach, i když velmi nerada.

Ha, během minuty mi přišla odpověď, z které je zřejmé, že jsem jediný měkota ze všech rodičů.... POMOC!!! Já nechci hrát basketbal! (zdá se, že moje nešikovnost nakonec dosáhne mezinárodního věhlasu - Lenko a Katko, to se bavíte, co  )