Lidi jsou různé...

To všichni víme, ale přesto občas nestačím žasnout.

Na předmět Hot topics in media se mnou chodí jeden kluk (teda spíš pán, i když je asi mladší než já) z Emirátů. Teda on moc nechodí, tuším, že má trošku problém skousnout učitele, ale když už se objeví, tak to stojí za to.

Tak třeba - tuhle rozpřádal úvahu na téma, že podle něj by ženy rozhodně neměly být v politice a ani ve vedoucích funkcích, protože každý měsíc, jak všichni víme, prochází těžkým obdobím, kdy prostě nejsou normální, jsou celé emocionální, rozjitřené, tudíž nejsou schopny normálního jednání. No, měl štěstí, že jsem nebyla zrovna emocionálně nestabilní, protože to bych po něm taky mohla skočit, že. Tak takhle jsem se tedy jen pobavila (a nejen já, myslím, že všichni).

Včera se po dlouhé době objevil na hodině znovu. Tentokrát jsme se bavili o imigrantech. Tady jich je 11 mil., těch nelegálních, nicméně všichni většinou velmi tvrdě pracujících za nízké mzdy (daně taky platí, i když mají třeba falešné social security). Zkrátka na nich tady ekonomika dost stojí, protože Američané o jejich nekvalifikovanou práci za málo peněz rozhodně moc nestojí (a 11 mil. lidí taky musí někde bydlet, jíst, atd., a z toho taky platí daně). Důvody, které je sem vedly, jsou pro člověka s troškou empatie taky snadno pochopitelné.

No a do toho tenhle mistr povstane a řekne, že podle něj je tu kvůli imigrantům velká kriminalita, že jsou to zločinci a měli by s nima rychle zatočit a poslat je domů. No, nechtěli byste ho doma?

Jasně, že vím, že jsou lidi s takovými názory, ale upřímně, zblízka jsem ještě žádného takového neměla možnost pozorovat. Zaplaťpánbůh za mé "normální" kamarády.

Tak se těším na středu, to se zase pobavím...

PS. Jinak včera byla první sněhová kalamita. Cesta od vlaku domů, která normálně trvá 15 min., mi trvala 40 minut a půlky jsem měla sražené hrůzou, že se někde nabourám. Na semaforech se auto odmítalo rozjet, hrabalo v tom sněhu koly a nechalo se přemlouvat. Natálka postavila svého druhého letošního sněhuláka a čekala jako pejsek ve tmě na rohu ulice, kdy někdo pojede domů, aby mu ho ukázala. Bylo mi jí trošku líto.

Naštěstí se teď oteplilo a sníh taje, nicméně pozítří má být přes den -14. Bojim, bojim. Kdybych aspoň nemusela jezdit tim autem... Ale už jen týden a kousek a je konec semestru! A nebudu muset vstávat v 6 hodin ráno!