Poté, co jsme byly s Káťou dobrovolničit v divadle Ordway v Saint Paul na jejich dobročinném večeru pro sponzory – ano, to je jak jsme se tam přejedly čokoládových dortíků, shlédly dobročinnou aukci (výborný výkon moderátora aukce, který všechny neuvěřitelným způsobem ždímal), vložily lístečky s napsanými odměnami do chlívků v tzv.Punch board, a kde se mi také úplně rozpadly moje letní boty na podpatku (pravda, mám je už víc jak 10 let, takže není divu, že guma v podrážce zpuchřela, nicméně to se projevilo až tam, takže jsem za sebou trousila kusy gumy a pak mi odpadl celý podpatek), tak jsem se si řekla, že bysme tam měli vyrazit za kulturou.
Vít nechtěl, tak jsme šly samy s Káťou. Koupila jsem lístky na kapelu Yemen Blues, což jsou většinou Izraelci a Američané, kteří hrají velmi živou hudbu inspirovanou vším možným (klezmer hudbou, arabskými a africkými rytmy, atd.). Hlavní zpěvák, který se dost podobá Eyalovi (fakt hodně, až jsem si říkala, jestli to není nějaký jeho bratranec), je dost živelný.
Nebudete tomu věřit, ale bylo to tak energické, že jsme po pár písních šly s Káťou tančit do davu pod podium. Tančilo tam spousta lidí a byla to legrace.
Bohužel nevím moc o čem zpívali, protože to bylo většinou hebrejsky (jen jedna písnička francouzsky, tak to jsem trošku aspoň tušila, o čem je). Snad mi Zorka napíše překlad jedné písničky, kterou jsem jí poslala, protože v tuhle chvíli fakt nevím.
Ale i tak to bylo príma, ten zpěvák i hudebníci byli super. Tak jestli budou někdy hrát v Čechách, tak na ně určitě jděte.
A tohle jsou moje boty po bujarém večírku....
