Výlet do Whitewaters State Park

V neděli (13.října) to vypadalo na poslední hezký den – sluníčko, 22 stupňů, stromy krásně barevné. Takže jsem vymyslela výlet. Státní parky, narozdíl od těch federálních, nejsou zavřené (ty federální ano, díky government shutdownu), naštěstí.

Na mapě minnesotských parků mají teď i mapičku, která ukazuje, ve kterých oblastech je teď listí stromů nejbarevnější, takže jsem trošku vybírala i podle toho, a vyrazila jsem s Natálkou na jih do Wynona County.

Většina Minnesoty byla ještě před 10tis.lety pokryta ledovcem, proto je tu krajina jen velmi mírně zvlněná se spoustou jezer. Ale ledovec nedosahoval až na jih Minnesoty, takže tam je krajina trošku jiná. Místo jezer řeky s hodně hlubokými údolími, lemované vápencovými či pískovcovými skalami.

Po roce 1851 (kdy byla podepsána dohoda se Siouxy a americká vláda od nich odkoupila půdu v Minnesotě za 3 centy za akr a od přistěhovalců si vláda nechávala za půdu, kterou jim prodala 1.25 dolaru za akr – Indiánům vyčlenili pár rezervací a i z těch je později po tzv. Dakota war v r.1862 vyhnali) , takže po tomto roce začali běloši pronikat na západ a kupovat si tu půdu, a první přistěhovalci přišli i do oblasti na jihu Minnesoty. (V té době přišli i do New Prague a jiných oblastí zde.) Okolí Whitewaters se jim moc líbilo. Nejdřív úzké údolí, tedy spíš několik údolí, řeky a potoky, kopce a skály – mně to připomínalo okolí Sv.Jana u Berounky. Usídlili se tam a svojí osadu pojmenovali Beaver podle velké bobří hráze, která tam byla. A začali kácet stromy, stavět domy, dělat pole a pastviny, postavili mlýny, pily... Ze začátku vypadalo všechno výborně. Pro město Beaver udělali plán, podle kterého mělo město růst – ulice, parcely, atd. Lidí přibývalo a vše šlo podle plánu. Jenže cca po 15ti letech přišla najednou povodeň. A pak další a další, a povodní přibývalo. V r.1936 měli za rok 28 povodní. Ukázalo se, že přestože zemědělčili s nejlepšími úmysly, byl to takový zásah do přírody, že ta to prostě neunesla. Vodu při deštích nemělo co zadržet, takže splachovala ornici a vlastně všechno a to bláto pak zaplavilo všechna pole, město atd. Nakonec se všichni z toho města odstěhovali a město postupně zakrylo bahno, takže z něj zbyl jen jeden dům – ten byl trošku na kopci a měl 2.5 m. tlusté kamenné zdi, protože ho postavili přistěhovalci z Lucemburska, kde se tenkrát takhle stavělo – a hřbitov, který byl taky na kopci.

A jakýsi ochránce přírody ve 40.letech vybojoval, že stát koupil půdu v tom údolí, zrušili pole a pastviny, a udělali tu státní park. Ten jediný přeživší dům teď opravují restaurátoři z Lucemburska. Když jsme tam byly na výletě, tak zrovna dělali komentovanou prohlídku toho hřbitova a celé oblasti, tak jsme se s Natálkou přidaly. No a jinak jsme tam prošly snad všechny cesty, slezly všechny skály a bylo to moc pěkné.

Na konci 19.století byla téměř všechna tamní zvířata vyhubena (bobři, puma, černý medvěd, orel bělohlavý, vlci, jeleni,atd.), ale ve 40.letech je tam zase nasadili zpátky a moc se jim tam daří (i těm medvědům a pumám J). Viděly jsme spoustu stromů ohryzaných od bobrů. A jednoho vycpaného měli i v návštěvnickém centru a jsou to teda macci. Normálně bych na něm mohla jezdit, jaká je to obří mrcha.

Tak tady je pár fotek pro lepší představu.

Když člověk vstupuje do parku, tak si má očistit na tomhle čistítku boty, aby tam nezanesl semínka rostlin odjinud, která  by tam pak tropila neplechu.

Tady byl bobr!

Tohle jsou ořechy, které tam všude rostly. Jsou oproti našim takové kulatější a skořápku mají super tvrdou.