Šuby duby Amerika

 20.srpna 2013 jsme se vydali (tak jako loni) do Minneapolis. Letěli jsme z Prahy do New Yorku. V letadle jsem koukala na film This is forty (ze života čerstvých čtyřicátníků :-)), což byla docela legrace.

Tentokrát šlo všechno tak, jak mělo, žádného zamidrákovaného imigračního úředníka jsme nepotkali a v New Yorku prošli kontrolou úplně v pohodě. Fronta na pasovou kontrolu byla ale dost dlouhá a díky tomu jsme nestíhali letadlo do Atlanty (na něj pak mělo navazovat letadlo do Minneapolis). Ale nakonec se ukázalo, že to je vlastně dobře. Paní v informacích nám dala poukázku na hotel poblíž JFK, velké kufry jsme si nechali odbavit a pohodlně dojeli do hotelu, kde jsme se vyspali a druhý den ráno šli na přímé letadlo do Minneapolis.

Letadlo bylo docela malé a pilot byl docela vtipálek : "Nepamatuji si číslo letu, ale mám pocit, že letíme do Minneapolis. Všechno, co v letadle necháte, vydražím večer na eBayi." Cesta z New Yorku trvala 3 hodiny, letěli jsme nad spoustou jezer a uteklo to natošup.

První den jsme si přebrali od Víta auto, byli jsme na obědě s Martinem Kubíkem, zařídila jsem si bankovní účet, americká telefonní čísla, stihli jsme i zápis Natálky do školy (na hodinu si ji odvedla paní učitelka Jakola, která má na starosti studenty, kteří nemají angličtinu jako hlavní jazyk - fakt bych chtěla být mouchou a vidět, co se tam tu hodinu dělo), zkrátka jsme byli docela pilní.

Druhý den jsme se rozhodli vydat na průzkumnou cestu na kolech. Popojeli jsme kousek autem do Mendosa Hights, Vít nám půjčil kola i nosič, a pak jsme jeli  po cyklostezce přes soutok Mississipi a Minnesota River k Fort Snelling a pak podél Mississipi až k univerzitě v centru Minneapolis, kam budu chodit do školy.

 Luděk nakládá kola.

Byl to překvapivě hezký výlet - podél řeky je poměrně široký pás zeleně, takže se jede přírodou až do centra. Navíc žádné kopce, jede se stínem a po cestě jsou různé zajímavosti.

   Tohle byla první z nich. Pevnost Fort Snelling.

V roce 1820 americká vláda založila na tomto místě jakési kontrolní místo tzv. St.Peters Agency, jehož cílem bylo organizovat a dohlížet na obchod s kožešinami v regionu (kožešiny bobrů, ondater, nutrií apod.), udržovat kontakty s Indiány, kultivovat je (tj. nenásilně jim vnucovat euro-americkou kulturu a zvyklosti) a dohlížet na mír v regionu. Až do roku 1851 to docela fungovalo, Indiáni s agenturou spolupracovali, radili se s úředníky o různých věcech a obchodovali s kožešinami. Poté bylo toto místo uzavřeno a nahradila ho nová centra v rezervacích v Dakotě, kam se přestěhovala (byli přestěhováni) i většina zdejších Indiánů. Neodešli ale všichni.

 V roce 1862 během války s indiány kmene Dakota (což byl zjevně hodně velký kmen)  bylo na 1600 žen, dětí a starých lidí z tohoto kmene internováno do jakéhosi kempu (ne nepodobného koncentračnímu) pod touto pevností. Hodně jich tam umřelo na podvýživu a různé nemoci.V roce 1863 posadili ty, kteří přežili, na parníky a poslali je do rezervace Crow Creek v jižní Dakotě.

Pak jsme jeli proti proudu Mississipi (teda spíš jedné z jejích větví) do centra Minneapolis.

Po cestě jsme míjeli Fordovu vodní elektrárnu. Postavena byla ve dvacátých letech min. století v rámci opatření na podporu amerického hospodářství v době hospodářské deprese. (Jestli se nepletu, tak prezident Roosevelt přišel s plánem zvaným New Deal, v jehož rámci se začala stavba různých velký staveb - přehrad, silnic atd., které měly pomoci americkému hospodářství dostat se z krize.) Ford získal licenci na odběr elektřiny z té elektrárny na dalších 50 let a hned vedle si postavil továrnu na výrobu součástek do svých aut. Továrna je tam dodnes, ale asi se jí teď moc nedaří.... Ford dodával i součástky do elektrárny a podle všeho to byla kvalita.

Tahle turbína byla v provozu od r.1924 až do r.1994. To je ale výdrž, co! 

Cesta dál pak vedla stále podél řeky hezkou residenční čtvrtí.

Až jsme dojeli do centra k univerzitě. Ta hypermoderní budova nahoře se jmenuje McNavara Building a budu tam chodit do školy.

Po obědě jsme jeli zpět a udělali jsme si malou odbočku proti proudu řeky Minnesota směrem k St.Paul. Cyklostezka vedla lužními lesy, byla tam různá jezírka a bylo to tam moc hezké. Kvetly tam dokonce i lekníny.

Dojeli jsme domů kolem čtvrté a v podvečer jsme šli přihlásit Natálku na gymnastiku. Paní trenérka jí vyzkoušela a zařadila do družstva, my jsme si mezitím povídali s jedním z trenérů, který je z Ukrajiny  - bývalý cirkusový akrobat Saša.

Další den,  ve čtvrtek, jsme si udělali jen menší výlet do Lebanon Hills, což je velký park s jezery kousíček od nás. U jednoho jezírka je udělaná pláž a lidi se tam koupou, tak jsme se taky koupali a pak jsme šli na menší procházku. Je to tam dost velké a je tam spousta cestiček - v zimě se tam běžkuje, tak doufám, že to taky vyzkoušíme :-).

Večer přivezli Kátě hlínu na zahradu, tak jsme jí pomáhali vykládat. Káťa je velká zahradnice, což dokazuje i tenhle obří ibišek před domem. Má obrovské květy (vyfotila jsem si ho až večer a to už uvadaly, ale ráno zase vykvetou nové). Za domem má Káťa kosatcové plantáže, a protože pak hned začíná divočina, z které se do její zahrady neustále dostává různý vytrvalý plevel, tak je to její zahradničení docela velká dřina. Ale zahrada je to moc hezká. Dneska jsem tam viděla kolibříka - sprchoval se za letu pod vodou ze sprinkleru.

Podařila se mi i poměrně unikátní fotografie - Luděk s lopatou. To se jen tak nevidí! Já to viděla, myslím, poprvé.  A v sobotu ráno přivezli koňskou mrvu, tak se s lopatou oháněl zase! K neuvěření!