Dožínky v New Prague

 Dneska  (21.9.) jsme vyrazili do New Prague na DOŽÍNKY! A bylo to neskutečně zajímavé.

Novou Prahu založili přistěhovalci, kteří tam přišli vesměs všichni z jižních Čech, z okolí Třeboně, hodně z vesnic, které jsme navštívili před pár lety, když jsme byli na kolech pod Chlumem u Třeboně (možná si vzpomenete, jak jsme jeli blízko u hranic s Rakouskem a byly tam osady a pískovny, které pro změnu měly názvy různých amerických nebo i jiných světových měst/států, tak tam někde psali o tom, že po r.1850 utíkali z těhle oblastí lidi hromadně před bídou, že jich snad z Čech odešlo až 200 tis. do různých koutů, tak tahle vlna vystěhovalců to byla - v té době zlevnila lodní doprava, tak to bylo trošinku dostupnější, ale i tak to byl velký krok do neznáma - stát pak začal lidem dávat půdu v Čechách, aby tolik neutíkali, takže některé ty osady se pak jmenovaly třeba Malá Amerika, jakože si tam udělají svoji Ameriku, jako jejich blízcí, kteří odešli do té opravdové).

Přišli tam v druhé polovině 19. století (tudíž jejich vlastí nebylo Československo, protože to v té době neexistovalo, takže o sobě mluvili prý jako o Bohemians) a to, že skončili zrovna na tomhle místě, se stalo  víceméně omylem.

Bylo jim řečeno, že mají jít podél Mississipi River na jih a někde tam, že se mají usídlit. Oni ale omylem šli podél Minnesota River (jsou tu podobně velké a žádné cesty tu tenkrát moc nebyly) a založili svoji osadu v místě nynější Nové Prahy. Pár jich šlo ještě o kousek dál a tam založili osadu Veselí.

New Prague má nyní 7300 obyvatel, Veselí je mrňavoučké. V obou je ale obrovský kamenný kostel (v New Prague je to kostel sv.Václava s vitrážovými okny s českými nápisy) a vedle něj je v obou případech velká kamenná škola.

Krajina kolem je hodně podobná krajině odkud z Čech přišli – mírné kopečky, remízky, občas jezero (v Čechách rybník).

Vedle toho museli založit i hřbitov, ten ve Veselí, z r.1894 jsme cestou domů navštívili.

A časem vznikly obchody, pekárna, hospoda, noviny atd.

Většinou to byli zemědělci a je neuvěřitelné, že dodneška je tam spousta českých jmen a dodržují české tradice. A proto i ty dožínky – není divu, že pro ně, na konci 19.století to byla ta největší slavnost, když na úrodě závisel jejich život.

A tradice dožínek se tam drží dodnes. Jsou různé společenské akce, hlavní třída je plná stánků s různými dobrotami – např.koláčky (což jsou defacto buchty, ale taky dobré), vomáčka (což je vlastně polívka, podobná gulášovce), jitrnice (tu jsem nějak nezahlédla, jen nápis), vepřoknedlozelo atd. Taky různé stánky, kde si děti můžou něco vyrobit apod. A vrcholem je slavnostní průvod, ve kterém jedou alegorické vozy a jdou lidi ze všech možných spolků a institucí (školy, sportovní kluby, hasiči, obchody, farmáři, orchestr místní high school, ve kterém v průvodu hrálo asi 100 dětí, atd.). Fotky řeknou víc než slova, tak to nechám na nich. Mají tam několik spolků, které zpívají české písně, ale česky už mluví málokdo (přeci jen už je to hodně generací, co tam Češi přisli).

Ve výlohách je stále spousta českých nápisu, občas trošku komických, ale člověka to až dojímá. Spousta těch farmářů má česká jména a v průvodu jeli na nádherných historických traktorech. Fakt velká věc.

Kromě toho rozhazovali spoustu bonbónů, takže i Natálka byla nadšená J.

Byli jsme tam, spolu s Máňou, za velkou atrakci, vyfotili si nás dokonce do  místních the New Prague Times!
Paní Anita Smisek, která vede místní pěvecký sbor (tedy jeden z nejméně čtyř), mi vyprávěla o tom, jak posbírala a nechala do angličtiny přeložit písničky, které si tam čeští starousedlíci zpívali (sborník jsem si koupila, kdyby to někoho zajímalo, připadá mi to neuvěřitelné, že někde na druhém konci světa v dnešní době zpívají české písničky z první poloviny 19.st.) a já jí naoplátku napráskala Máňu Juzkovou, která je v New Prague na rok na střední škole a hraje na piáno, že jí ráda pomůže s výslovností apod. Tenhle sbor zpíval písničky hodně duchovního charakteru, pak Michnu apod. Jiný sbor, který byl v průvodu (tam bylo výrazně víc pánů) zase zpíval staré české hospodské písně a lidovky. 

Byl tam taky pán, rovněž potomek českých přistěhovalců, který vyrábí takové menší tahací harmoniky, které ale nemají klávesy, jen ty čuflíky. Je jejich největším výrobcem na světě, ročně jich vyrobí 6.  V průvodu na ně ale hrálo docela dost lidí. On jim říká concertina, ale nevím, jaký je správný český název...

V průvodu jsme zahlédli i místního včelaře, tak se s ním zkusím spojit a vypravím se tam na návštěvu.

Počasí bylo nádherné, 20 stupňů, sluníčko, fakt moc pěkný den.

Tak teď ty slíbené fotky, tentokrát je jich hodně. Vyplatí se věnovat pozornost detailům - nápisům apod. A kdo správně pozná, kolikrát je tam vyfocená Máňa, tak vyhrál!

Tak to je kostel sv.Václava v New Prague a škola vedle.

Tak to je orchest místní střední školy.

A následuje pár fotek ze hřbitova ve Veselí (trošku ironické, což):

Řada náhrobků má data v češtině, tak je na hřbitově tahle tabule s překladem.